Velikonoční koláž

A úžasné makronky od sestry...

Jarní kabátek pro ledničku

Když jsem čistila ledničku, dala jsem pryč i všechny magnety z jogurtů a nálepky, které naši lednici již nějakou dobu "zdobily". A pak jsem dostala chuť ji trochu nazdobit... Tak jsem vzala stříbrný fix, který jsem si nedávno koupila, a na kterém bylo napsáno, že je téměř na všechny povrchy... A když pak Justýnka donesla z jarního tvoření dva motýlky na magnetce, bylo to jako třešnička na dortu...

No, a vedle lednice je můj další pokus. Baví mě neustále doma něco měnit a vylepšovat, na interneru už jsem viděla spoustu přemalovaných kuchyní, tak už jsem nad tím také přemýšlela... Na některých skříňkách se už začíná fólie, kterou jsou dvířka potažená, odlepovat. Není to moc vidět, nicméně Ondrášek si toho při svých průzkumech všiml, zatáhl a kus urval úplně... Vlastně nevím, jakou barvou bych případně chtěla linku přetřít, ale měla jsem doma jen bílou křídovou barvu, a jedná se o jedinou skříňku mezi bílou lednicí a myčkou, takže nebylo co řěšit, vyzkoušíme a dál uvidíme... Sloupla jsem celou fólii, natřela jednu vrstvu válečkem, odsouhlasili jsme, že se nám líbí první hrubý nátěr, kdy původní povrch trochu prosvítá, tak jsem to rovnou zavoskovala...

Střípky uplynulého týdne...

Nový DIY šperk – efektní, nenáročný + člověk zužitkuje zbytky korálků a třeba část ze ztraceného páru náušnic...



Před týdnem...



Včera...

Dům se otřásá...

...v základech, sousedka buší, dupe a troubí na trubku... To znamená, že jaro je definitivně tady... Moje nejoblíbenější roční období...

Naše sousedka má "nějaký problém", v zimě je většinou klid, ale na jaře to prostě vždy začne znovu naplno. Pak jí vadí, že děti v osm hodin nespí nebo prostě že rozsvítíme... Nebo já fakt nevím.

Když jsem byla poprvé těhotná, a pak se narodila naše dcerka, tak jsme si fakt "užili"... Volali jsme opakovaně policii, sousedi dostali pokutu na přestupkovém řízení. I když nikdo nevěřil, že "boj" má nějakou šanci, dokonce byli odsouzeni za to, že nás obtěžují - na osm měsíců s roční podmínkou. Když "řádili vesele dál", zase se to začalo řešit, ale nakonec přišla amnestie od prezidenta...

Od té doby se to "víceméně dá", když buší, netrvá to tak dlouho a už ani sprostě neřve (tenkrát pomohly nahrávky z poloprofesionální kamery - u nás ticho a ona klidně půl-tři čtvrtě hodiny řvala, bušila, troubila... ve večerních a  nočních hodinách... na nás... použila i jména...)

Před čtrnácti dny už jsem ale fakt měla chuť znovu policii zavolat. Ondra byl nemocný, noc před tím jsme toho moc nenaspali, já ráno v šest vstávala do práce. Jedenáct hodin večer a ona bušila a troubila... Ale představa, že budeme zase něco ještě vysvětlovat a sepisovat... Tak jsme udělali pár záznamů na mobil a počkali, až to přestane, i když si zase jednou dala na čas... Jaro, no... Po té zimě, kdy je relativně klid, si člověk odvykne...

Původně jsem myslela, že na mateřské to sepíšu nebo vydám komiks, ale to jsou tak absurdní příběhy, že by tomu asi nikdo nevěřil... Tak aspoň dnes večer jsem se z toho trochu vypsala :-)




Každý den kontroluju zahradu, jak se pomalu proubouzí. To mě nabíjí... Na podzim jsem zasázela nové cibulky a rostliny, tak jsem zvědavá...

Ovocný koláč

Justýnka si poručila koláč... Vybrala si i který - z Albert magazínu - podle Dity P. Použila jsem mražené švestky z našich zásob. Koláč byl moc dobrý, zmizel rychle...

Dorty od tety

Dorty, které upekla pro naši slečnu k narozeninám moje sestra. První dort, můj oblíbený, čokoládový s čerstvým ovocem a čokoládovou krajkou na rodinnou oslavu...



A na dětskou oslavu dort princeznovský...

Tento týden...

... oslavila naše slečna páté narozeniny...

Přemohla jsem lenost i únavu a do školky jsme místo bonbónů napekly linecké smajlíky s čokoládou a lentilkami...

Kromě rodinné oslavy jsme letos poprvé uspořádali i oslavu dětskou. Pronajali jsme si dětskou kavárnu se spoustou místa a zařízení pro děti a myslím, že se to povedlo. Děti si namalovaly a nazdobily vlastní narozeninové čepičky, malovaly jsme na obličej a hlavně se společně parádně vyblbly. Dorty nám opět upekla sestra, ale čekám ještě na lepší fotky (i z dětské oslavy, já fotit nestíhala)...



S malováním na obličej mě nedávno oslovila kamarádka, jestli bych s ní nemalovala na jednom karnevalu (byl to mazec, čtyři hodiny jsme se nezastavily, ani na záchod jsme nemohly odběhnout, když děti pořád stály frontu :). Takže jsem se zase naučila něco nového, měli jsme sice doma nějaké voskové barvy na obličej, ale to se s těmi profesionálními nedá srovnat. U dětí to má úspěch, jen se obávám, že je teď budu muset malovat vždy, když si Justýnka dovede na návštěvu kamarádku...