Naše sousedka má "nějaký problém", v zimě je většinou klid, ale na jaře to prostě vždy začne znovu naplno. Pak jí vadí, že děti v osm hodin nespí nebo prostě že rozsvítíme... Nebo já fakt nevím.
Když jsem byla poprvé těhotná, a pak se narodila naše dcerka, tak jsme si fakt "užili"... Volali jsme opakovaně policii, sousedi dostali pokutu na přestupkovém řízení. I když nikdo nevěřil, že "boj" má nějakou šanci, dokonce byli odsouzeni za to, že nás obtěžují - na osm měsíců s roční podmínkou. Když "řádili vesele dál", zase se to začalo řešit, ale nakonec přišla amnestie od prezidenta...
Od té doby se to "víceméně dá", když buší, netrvá to tak dlouho a už ani sprostě neřve (tenkrát pomohly nahrávky z poloprofesionální kamery - u nás ticho a ona klidně půl-tři čtvrtě hodiny řvala, bušila, troubila... ve večerních a nočních hodinách... na nás... použila i jména...)
Před čtrnácti dny už jsem ale fakt měla chuť znovu policii zavolat. Ondra byl nemocný, noc před tím jsme toho moc nenaspali, já ráno v šest vstávala do práce. Jedenáct hodin večer a ona bušila a troubila... Ale představa, že budeme zase něco ještě vysvětlovat a sepisovat... Tak jsme udělali pár záznamů na mobil a počkali, až to přestane, i když si zase jednou dala na čas... Jaro, no... Po té zimě, kdy je relativně klid, si člověk odvykne...
Původně jsem myslela, že na mateřské to sepíšu nebo vydám komiks, ale to jsou tak absurdní příběhy, že by tomu asi nikdo nevěřil... Tak aspoň dnes večer jsem se z toho trochu vypsala :-)
Každý den kontroluju zahradu, jak se pomalu proubouzí. To mě nabíjí... Na podzim jsem zasázela nové cibulky a rostliny, tak jsem zvědavá...
