Předvánoční čas...

Děti čekají poslední dva balíčky adventního kalendáře, mě poslední dvě fotky a tatínka poslední dvě piva (poslední do Vánoc :) – z fotografického a pivního adventního kalendáře)...



Pečení perníčků...



V Novém Městě na Moravě...


A kouzelná zimní atmosféra – snad vydrží (aspoň) do Štědrého dne...

Další dýně...

...zpracována. Udělala jsem dýňovou polévku, dýňový cheesecake a dýňový kompot. A ještě mám nachystáno (pořád z té jedné dýně) na marmeládu... Kompot mile překvapil, je fakt výborný.

Dostali jsme jednu velkou dýni (Goliáš) a bude zužitkována asi beze zbytku, nejdřív si s ní pohrály děti, teď zpracována na celé dýňové menu :-), ještě chci zkusit upražit semínka, vnitřek dostaly (a ještě dostanou) slepičky a slupku jsem nakrájela do vermikompostéru...

A abych nezapomněla – první svíčka na adventním věnci zapálena...

Fenomén Ateliér papír a kniha

Vážení přátelé,

srdečně Vás zvu do Olomouce na výstavu ateliéru, ve kterém jsem studovala. Byl to jedinečný ateliér zaměřený na autorskou knihu, autorský papír, na Paper Art celkově... Ateliér byl v roce 2011 zrušen, resp. transformován na Ateliér grafického designu II.

Výstava bude tedy retrospektivní přehlídkou nejlepších prací, které v ateliéru v letech 1998–2011 vznikly.

Zde je odkaz na archivní stránky ateliéru. (Po zrušení ateliéru byla dokončena individuální výuka formou Kabinetu papír a kniha.)

Těším se... Krásný den, Veronika

Další dýňové dobroty...

Na konci října jsme si udělali výlet na Statek u Pipků do Dýňového světa. Děti byly nadšené a dovezli jsme si domů spoustu různých druhů dýní – tak kromě našich ověřených zkoušíme také další nové recepty:

Těstoviny s dýňovou omáčkou



Dýňové muffiny





Oba recepty jsou vynikajicí, i dětem chutnalo vše, muffiny mi doslova mizely pod foťákem...

Podzimní zahradou...

Dýňové lasagne

Dýni hokaido jsem vydlabala, nakrájela na kousky i se slupkou a v hrnci povařila s trochou vody doměkka, přidala jsem sůl, pepř, trošku olivového oleje a vše rozmixovala na kaši.

Připravila jsem si omáčku: 500 g Ricotty, 2 vejce, 100 g strouhaného parmezánu, sůl, pepř a trochu zázvoru (koření).

Pekáček jsem vymazala olivovým olejem a navrstvila: lasagne, dýňovou směs, čerstvé bylinky, omáčku z Ricotty. Celé ještě jednou, skončila jsem vrstvou lasagní, kterou jsem potřela znovu troškou omáčky a posypala vydatně strouhaným parmezánem smíchaným se strouhankou. Lasagne jsem pekla v předehřáté troubě dozlatova asi 25 minut na 170° C.

Mufloní rodinka

Už i náš nejmenší začal chodit do školičky – do mateřského centra na čtyři hodiny dopoledne, nejdřív jeden den v týdnu, když to zvládal a chtěl, tak dvě dopoledne v týdnu. Osvědčilo se nám to už u dcery, děti si postupně zvyknou a není to pro ně potom takový šok, když začnou chodit do školky "velké".

Naše miniškolička je v areálu bývalé základní školy, kam jsem kdysi chodila do první a do druhé třídy. Později zde sídlila vysoká škola, v části byla také cateringová společnost, dnes je budova prázdná – kromě mateřského centra, které má dvě třídy. A v areálu, kde jsme si tenkrát o přestávce mohli hrát a kde ještě před pár lety pořádala VŠ Majáles, nyní bydlí mufloní rodinka...

Prsten: DIY

Malý poklad v podobě krabice knoflíků... I naše malá straka si je odnáší a já je pak nalézám v dětském pokoji... Některé knoflíky jsou opravdu překrásné, říkala jsem si, že by z nich byl pěkný prstýnek... Jenže jak knoflík elegantně přidělat na nějaký kroužek...



Řešení bylo víc než jednoduché – vzpomněla jsem si na nerezový paměťový drát na prstýnky, který jsem sice měla nasyslený v zásobách na tvoření, nicméně jsem ho, myslím, ještě nepoužila. Teď přišla jeho chvíle: pro knoflíkový prstýnek jsem ustřihla tři otáčky drátu – vybrala vhodné knoflíky – dírka musí být zapuštěná – pak se krásně zasekne mezi konce drátu, nic nejezdí, prsten krásně drží...

Cestou do práce...

(Ne dnes, naštěstí...) Ať je jakékoliv počasí, chodím celý rok pěšky. Je to krásná cesta, i když jdu v rámci města, velkou část cesty se pohybuju mimo zástavbu domů. Po hektickém ranním vypravování se s dětmi je to mých krásných třicet minut sama se sebou, užívám si to...







A ještě pár obrázků z průběhu minulého školního roku... (jarní fotky mi chybí, asi už jsem se viděla na zahradě...)