Střípky vánoční...

 

Podzimní věnec

 Bělotrn se úspěšně množí po celé zahradě. Letos sklizeno na věnec, i včelkám ještě zůstalo...

Na korpus jsem zrecyklovala starý věnec, kuličky bělotrnu krásně schovaly fragmenty původního zdobení.

Osvědčený postup...

...balit dárky průběžně... Letos jsem využila zásobu papírů mramorovaných na slizu z dob studií. A na část jmenovek jsem zrecyklovala balící papír – díky metalické vrstvě je dostatečně pevný.

Dřevíčka a lepidlo

Minulý týden jsme strávili příjemnou rodinnou dovolenou v Jizerských horách. Měli jsme tam jet už v zimě na lyže, ale děti onemocněly, tak jsme to pojali letně. Každý den jsme dělali výlety a poznali spoustu krásných míst, v přírodě i ve městě. Jeden výlet, když zrovna pršelo, byl do firmy Detoa, která vyrábí dřevěné hračky. Zaplatili jsme si exkurzi do výroby. Byli jsme nadšení a děti také. Myslím, že je hodně zajímavé, podívat se do provozu, kde cokoliv vzniká, uvědomit si, jaké mají zaměstananci podmínky, kolikrát projde kus dřeva rukama a kolikrát projede strojem než z něho vznikne hračka. A uvědomit si kolik různých hraček naše děti většinou mají, jak si jich váží, a jak často si s nimi hrají. A kolik stojí, resp. kolik chceme aby stály...

Pak jsme si koupili balíčky dřevíček, kostiček, korálků, prostě různé vadné kousky z výroby, dostali jsme kelímek s lepidlem a šli jsme do dílniček tvořit. Děti to neuvěřitelně bavilo, a tak pokračujeme i doma...

Inspirace...

...to si tak jeden brouzdá po netu, a pak narazí na příspěvek Zahrada na niti... A v garáži jsou květináče s loňskými (a možná i předloňskými) cibulovinami, které jsem koupila na parádu na stůl na konci zimy, a pak je nezvládla přesadit ven. Takže recyklovaná paráda :-) Líbí se mi i takto, ale minitulipány už mají dokonce i poupata, tak možná i nějaká barvička bude.

Po více než dvou letech...

... jsem (si) opět ušila tašku... Mám radost...







Šila jsem z toho, co jsem měla doma. Krásnou látku na vnějšek jsem doplnila látkami recyklovanými – rozstříhala jsem staré rifle a šaty, které jsem sice milovala, ale už se začaly trhat... Zrecyklovala jsem i kapsu od riflí...

Střih: Bellet.

Sraz šneků...

Věnec tohoto typu jsem viděla loni nebo předloni v časopise a moc se mi líbil. Takže jsem do síně na okno dala sklenici a s Justýnčinou pomocí jsme začaly sbírat...

V lednu jsme si užili nádherné zimní počasí se sněhem, ale když sousedka začala opět silněji vyvádět (téměř každý den na nás buší a sprostě řve přes zeď), začala jsem tušit, že zima začne pomalu končit (to už máme za ty roky vysledováno, na konci zimy prostě začne, to pak stačí když v půl devaté  večer vytírám a ťuknu násadou mopu do kuchyňské linky a ona spustí... Ne, opravdu nepřeháním...) Měla jsem pravdu (teda spíš sousedka :), o víkendu se oteplilo přes den na osm stupňů, a sníh začal rychle tát...

Takže to chtělo nějaký nový věnec a ulity na okně se konečně dostaly ke slovu... Justýnka mi pomáhala, ulity ometala štětcem, jinak už byl potřeba jen korpus a tavné lepidlo...







P. S.: O víkendu jsme se zaregistrovali na geocaching a v neděli jsme úspěšně našli první "poklad".

Jarní kabátek pro ledničku

Když jsem čistila ledničku, dala jsem pryč i všechny magnety z jogurtů a nálepky, které naši lednici již nějakou dobu "zdobily". A pak jsem dostala chuť ji trochu nazdobit... Tak jsem vzala stříbrný fix, který jsem si nedávno koupila, a na kterém bylo napsáno, že je téměř na všechny povrchy... A když pak Justýnka donesla z jarního tvoření dva motýlky na magnetce, bylo to jako třešnička na dortu...

No, a vedle lednice je můj další pokus. Baví mě neustále doma něco měnit a vylepšovat, na interneru už jsem viděla spoustu přemalovaných kuchyní, tak už jsem nad tím také přemýšlela... Na některých skříňkách se už začíná fólie, kterou jsou dvířka potažená, odlepovat. Není to moc vidět, nicméně Ondrášek si toho při svých průzkumech všiml, zatáhl a kus urval úplně... Vlastně nevím, jakou barvou bych případně chtěla linku přetřít, ale měla jsem doma jen bílou křídovou barvu, a jedná se o jedinou skříňku mezi bílou lednicí a myčkou, takže nebylo co řěšit, vyzkoušíme a dál uvidíme... Sloupla jsem celou fólii, natřela jednu vrstvu válečkem, odsouhlasili jsme, že se nám líbí první hrubý nátěr, kdy původní povrch trochu prosvítá, tak jsem to rovnou zavoskovala...

Odstrojeno...

... aneb DIY ukládání vánočních ozdob...

Když jsme pořídili tuto knihovnu, vytvořila jsem z obalu - lepenky krabici na míru, která krásně využila asi 12 cm vysoký prostor nahoře. V místech, kde lepenku vidíme, je potažená bílou samolepící folií. Je to perfektní místo pro baňky a Vánoční ozdoby, pro které člověk leze dvakrát za rok. A nikdo si ani nevšimne, že na knihovně je krabice... Letos jsem se vybičovala a udělala krabici i na druhou půlku. Takže teď mám všechny vánoční ozdoby přehledně uloženy ve dvou krabicích, už se mi nestane, že bych nějakou krabici zapomněla vyndat a použít, děti se k nim nedostanou, a také jsou pěkně na suchém místě, ve sklepě jim dřív úplně nejlíp nebylo...










Stejně tak se mi tento způsob osvědčil v ložnici. Před narozením Ondry jsme vytvořili ložnici z nejmenšího pokoje a pořídili tyto skříně z Ikea. Rovnou jsem z obalových lepenek udělala opět krabice na míru na vyplnění horního prostoru. Mám tam archiv -  různé artefakty a autorské knihy, své nebo darem získané a v nočním stolku mám jen seznam, co v které krabici je, abych nemusela hledat... (A ten nádherný lustr nám vyrobila moje maminka :-)

Instalace s dětmi

Děti byly samozřejmě v Blansku s námi - při instalaci i na vernisáži. A pořádně si to užily - tolik zajímavých věcí, tolik prostoru na běhání... Jen my jsme trochu trnuli, dokud byly artefakty ještě rozloženy na zemi...

Naše děti se staly také hlavním motivem pro můj aktuální cyklus NEWBORN. Vlastně jsem už dlouho chtěla toto téma zpracovat jen jsem pořád přemýšlela jakým způsobem, aby výsledek nebyl laciný nebo kýčovitý. A jsem ráda, že jsem to zkusila touto cestou - kdy jsem navázala na svou dřívější tvorbu s trhaným papírem. Základem se stala černobílá malba tuší nebo akrylovými barvami, na kterou jsem vrstvila různé papíry nové, průsvitné, recyklované, potištěné apod... Pomocí opakovaného slepování a následného odtrhávání jsem se snažila vytvořit prostor, stíny, atmosféru, pocit... Zaznamenat touto formou krátkou životní etapu, okamžiky ze života s novorozencem, který se tak rychle začne měnit v bytost... 

Na výstavu jsem také připravila aktualizované autorské diáře pro rok 2016. Ti, kteří čtou můj blog déle, tak už je znají, loni jste měli možnost diář získat v rámci giveaway. Dle reakcí se zdá, že by o diáře byl zájem, budu to muset promyslet. Ilustrace také vznikly slepováním a odtrháváním papírů, následně byly skenovány v průsvitu.

K výstavě byl vydán katalog, který lze zakoupit v galerii. Proběhnou také dva doprovodné programy "Jak se vyrabí ruční papír" a "Vážu knihu", více informací na stránkách galerie.