Hned první den se mi během tůry začaly rozpadat pohorky, které jsem výtáhla po několika letech po mateřské... Materiál uvnitř podrážky se začal drolit, poslední vrstva se začala oddělovat, tak jsem si ji pak přivazovala k botě šňůrkou z kalhot :-) Takže moje botky, které se mnou prošly hory v Rumunsku, Černé Hoře a Bulharsku jsem pohřbila v popelnici v Tatranské Lomnici a zbytek jsem odchodila v botaskách z limitované designové kolekce :-)
Jinak tyto hory bylo docela komfortní – nemusela jsem nosit krosnu s věcmi na týden, chodila jsem k hotové snídani a večeři, každý den jsem si mohla dát sprchu, v noci jsme se nemusela bát medvědů a jiných zvířat :-)... Na druhou stranu – když jsem si vzpomněla na večeře z ešusu vysoko v horách, ranní probouzení v nádherné krajině, případně čerstvý sýr od bači – to jsou úžasné zážitky, které se každému asi nepoštěstí...
