Ondrášek má poměrně vysokou spotřebu slintáčků. Měníme je několikrát za den, někdy i několikrát za hodinu. Přemýšlela jsem, že mu ještě nějaké ušiju, protože nám neustále chyběly čisté, ale nebyla jsem si moc jistá, jaký materiál vybrat, resp. koupit. Když jsem chtěla vyhodit tašku s oblečkama po dětech, které jsme vyřadily se švagrovou, tak mě napadlo, že to je přesně to, co potřebuju. Je to materiál příjemný, savý a opraný, takže nebude dělat neplechu. Byly to oblečky flekaté, vytahané nebo roztrhané, nicméně na zádech se většinou nacházela dostatečně velká plocha, aby se z ní dala vystřihnout jedna strana slintáčku. Šití bylo velmi jednoduché a rychlé. Vyšla jsem ze střihu, který se nám nejlépe osvědčil - se zapínáním na patentku na boku. Mám z nich dvounásobnou radost, protože jsem zužitkovala něco, co už bylo na vyhození :-) Jo, a žmolky nevadí :-) Stačí je opatrně přejet odžmolkovačem (můj objev loňského roku, na doporučení kamarádky, stál 300 korun a nemohu si ho vynachválit :-).
