Kdybych to věděla...

...že bude mít takový úspěch, tak ji dělám už dávno: domácí paštiku... Inspiraci jsem si přinesla od babičky. Játra jsem použila čerstvá. Neustále jsem musela tác domazávat – asi čtyřikrát nebo pětkrát...



Udělala jsem také velmi oblíbené povidlové taštičky. Recept byl kdysi v Albert magazínu, těsto je jednoduché, univerzální (jak jsem později zjistila) a úspěch zaručený:

250 g měkkého tvarohu (nejlépe v kostce), 250 g másla, 250 g polohrubé mouky a špetka soli

Těsto nechám asi hodinu odležet (když je čas), vyválím, potom vykrajuju (já mám formičku, ale lze použít skleničku) a povidly plním taštičky. Na plechu je potřu ušlehaným vajíčkem, peču asi čvrt hodiny na 180 °C. Horké šátečky pak obalím v krystalovém cukru.

Tentokrát jsem udělala šátečky z poloviny těsta, z druhé potom tyčinky. Dochutit se dají dle libosti kořením, sýrem, bylinkama... jenom se musí také přisolit...

A z návštěvy u kamarádky jsem si přinesla recept na bezvadnou pomazánku: Lučina, sušená rajčata nakládaná v oleji, olivy a popř. kapari (sůl dle chuti). Jednoduchá, výborná...




No a dort dostala Justýnka opět od tety Milči – přesně podle představ naší šestileté slečny – na všem musí být Elsa... Uvnitř tak, jak ho máme všichni rádi: vláčný, s lehkým krémem a čerstvým ovocem, které bylo tentokrát ještě máčené v čokoládě...

Sraz šneků...

Věnec tohoto typu jsem viděla loni nebo předloni v časopise a moc se mi líbil. Takže jsem do síně na okno dala sklenici a s Justýnčinou pomocí jsme začaly sbírat...

V lednu jsme si užili nádherné zimní počasí se sněhem, ale když sousedka začala opět silněji vyvádět (téměř každý den na nás buší a sprostě řve přes zeď), začala jsem tušit, že zima začne pomalu končit (to už máme za ty roky vysledováno, na konci zimy prostě začne, to pak stačí když v půl devaté  večer vytírám a ťuknu násadou mopu do kuchyňské linky a ona spustí... Ne, opravdu nepřeháním...) Měla jsem pravdu (teda spíš sousedka :), o víkendu se oteplilo přes den na osm stupňů, a sníh začal rychle tát...

Takže to chtělo nějaký nový věnec a ulity na okně se konečně dostaly ke slovu... Justýnka mi pomáhala, ulity ometala štětcem, jinak už byl potřeba jen korpus a tavné lepidlo...







P. S.: O víkendu jsme se zaregistrovali na geocaching a v neděli jsme úspěšně našli první "poklad".

Plánování...

...a organizace času... Dvě malé děti, práce, dům, zvířata, zahrada, péče o sebe... Je to teď docela náročné období, stále se snažím zefektivnit využití času... To zná asi každý...

Před Vánocemi se mi podařilo dokončit novou verzi autorského diáře (předchozí verze zde a zde):











Nové ilustrace a jednodušší vazba, jinak navazuje na ten předchozí diář. Zjistila jsem, že potřebuju mít lehký diář s měsíčním přehledem a místem pro další poznámky, který mohu mít pořád u sebe. V práci mám blok, kde si podrobně rozepisuju činnost, ale zůstává v práci. Doma si potřebuju také rozepisovat činnost, naplánovat úklid, vaření apod., tak jsem si pořídila velký krásný diář, který je sice těžký a neskladný, ale vzhledem k tomu, že zůstává doma, tak to nevadí. A aby toho nebylo málo, v kuchyni nám visí měsíční kalendář, kam se zapisují důležité akce všech členů rodiny (a počet vajíček od slepiček :). Zní to složitě, ale složité to není – to důležité je v mém autorském diáři a v rodinném kalendáři. To ostatní už je jen podrobnější rozpis činností – vyhovuje mi si to odškrkávat, abych na něco nezapomněla a taky pro ten dobrý pocit :-) I když ráda využívám nové technologie, na plánování potřebuju papír...

Na skok v Římě...

... (a Orvietu)... Mrzlo až praštilo... (Ale i tak byla všude spousta květin...)

PF 2017

V novém roce zdraví a pohodu...

Předvánoční čas...

Děti čekají poslední dva balíčky adventního kalendáře, mě poslední dvě fotky a tatínka poslední dvě piva (poslední do Vánoc :) – z fotografického a pivního adventního kalendáře)...



Pečení perníčků...



V Novém Městě na Moravě...


A kouzelná zimní atmosféra – snad vydrží (aspoň) do Štědrého dne...

Další dýně...

...zpracována. Udělala jsem dýňovou polévku, dýňový cheesecake a dýňový kompot. A ještě mám nachystáno (pořád z té jedné dýně) na marmeládu... Kompot mile překvapil, je fakt výborný.

Dostali jsme jednu velkou dýni (Goliáš) a bude zužitkována asi beze zbytku, nejdřív si s ní pohrály děti, teď zpracována na celé dýňové menu :-), ještě chci zkusit upražit semínka, vnitřek dostaly (a ještě dostanou) slepičky a slupku jsem nakrájela do vermikompostéru...

A abych nezapomněla – první svíčka na adventním věnci zapálena...