Podzimní zahradou...

Dýňové lasagne

Dýni hokaido jsem vydlabala, nakrájela na kousky i se slupkou a v hrnci povařila s trochou vody doměkka, přidala jsem sůl, pepř, trošku olivového oleje a vše rozmixovala na kaši.

Připravila jsem si omáčku: 500 g Ricotty, 2 vejce, 100 g strouhaného parmezánu, sůl, pepř a trochu zázvoru (koření).

Pekáček jsem vymazala olivovým olejem a navrstvila: lasagne, dýňovou směs, čerstvé bylinky, omáčku z Ricotty. Celé ještě jednou, skončila jsem vrstvou lasagní, kterou jsem potřela znovu troškou omáčky a posypala vydatně strouhaným parmezánem smíchaným se strouhankou. Lasagne jsem pekla v předehřáté troubě dozlatova asi 25 minut na 170° C.

Mufloní rodinka

Už i náš nejmenší začal chodit do školičky – do mateřského centra na čtyři hodiny dopoledne, nejdřív jeden den v týdnu, když to zvládal a chtěl, tak dvě dopoledne v týdnu. Osvědčilo se nám to už u dcery, děti si postupně zvyknou a není to pro ně potom takový šok, když začnou chodit do školky "velké".

Naše miniškolička je v areálu bývalé základní školy, kam jsem kdysi chodila do první a do druhé třídy. Později zde sídlila vysoká škola, v části byla také cateringová společnost, dnes je budova prázdná – kromě mateřského centra, které má dvě třídy. A v areálu, kde jsme si tenkrát o přestávce mohli hrát a kde ještě před pár lety pořádala VŠ Majáles, nyní bydlí mufloní rodinka...

Prsten: DIY

Malý poklad v podobě krabice knoflíků... I naše malá straka si je odnáší a já je pak nalézám v dětském pokoji... Některé knoflíky jsou opravdu překrásné, říkala jsem si, že by z nich byl pěkný prstýnek... Jenže jak knoflík elegantně přidělat na nějaký kroužek...



Řešení bylo víc než jednoduché – vzpomněla jsem si na nerezový paměťový drát na prstýnky, který jsem sice měla nasyslený v zásobách na tvoření, nicméně jsem ho, myslím, ještě nepoužila. Teď přišla jeho chvíle: pro knoflíkový prstýnek jsem ustřihla tři otáčky drátu – vybrala vhodné knoflíky – dírka musí být zapuštěná – pak se krásně zasekne mezi konce drátu, nic nejezdí, prsten krásně drží...

Cestou do práce...

(Ne dnes, naštěstí...) Ať je jakékoliv počasí, chodím celý rok pěšky. Je to krásná cesta, i když jdu v rámci města, velkou část cesty se pohybuju mimo zástavbu domů. Po hektickém ranním vypravování se s dětmi je to mých krásných třicet minut sama se sebou, užívám si to...







A ještě pár obrázků z průběhu minulého školního roku... (jarní fotky mi chybí, asi už jsem se viděla na zahradě...)