středa 27. května 2015

Slepičky...


Na základě článku v Respektu, jsme o tom začali uvažovat: Slepice v nouzi

Zjišťuju si co nejvíce informací... Máme sice zahrádku, ale ve městě, tak to není tak běžné, jako na venkově... Ale ta myšlenka se nám líbí. Uvidíme, musíme vše pořádně zvážit, pokud ano, je potřeba se pořádně nachystat, vše připravit, asi ne hned, možná příští rok... Každopádně inspirace, kdy kurník nemusí být jen škaredá bouda, je opravdu spousty...

Už dříve jsme se snažili kupovat domácí vajíčka, teď se snažíme ještě víc... Takže dnes jsme bez vajec, protože jsem byla jen v supermarketu :-) 

Mimochodem mamka chová křepelky a vajíčka jsou super. Ale my bychom přece jen šli případně spíš do těch slepiček, které přináší víc výhod než jen vlastní vajíčka...

úterý 26. května 2015

Pořád jsem měla pocit...

...že něco nestíhám... Pak jsme s Ondráškem skončili na týden v nemocnici a vše šlo stranou...

Jsem ráda, že už jsme doma, sestřičky byly sice moc hodné, ale jinak zabavovat celé dny v postýlce roční dítě je teda fakt náročnější, než kdybych zryla celou zahradu včetně trávy... Ale člověk byl rád, že je hlavně bobánkovi lépe...


Kontrola zahrady... Vše krásně poskočilo... Bohužel i plevel... A slimáci taky řádí...





Kontrola betonových květináčů, které jsme ještě před nemocnicí stihli odlít... Mám radost, zase jsme to trochu vychytali... Líbí se mi, když je hodně květin v nádobách, ale nechci, aby to bylo náročné na zalévání. Rozhodla jsem se osazovat hlavně hodně sukulentama a na vodu nenáročnýma kytkama. Myslím, že v betonových květináčích jim to bude slušet. Jo, a taky musí na svém místě přezimovat. Už to stěhování začalo být na jaře a na podzim náročné...






sobota 9. května 2015

Jezírka...

...pro naše vodní želvy, Agátu a Sebastiána, už jsou vyčištěná a mají čistou vodu. Jakmile včera Ondrášek usnul, tak jsem se na to vrhla... Ale okolí nám moc nepřálo, svátek nesvátek, na stavbách u sousedů se jelo dál... Ondra spinká venku v kočárku, na hluk je zvyklý, od silnice i od vlaku, ale přece jen motorová pila, kterou demontovali trámy na staré střeše, už byla moc... Takže jsem naštvaně asi desetkrát odbíhala znovu a znovu ho uspat... Ale podařilo se práci dokončit, tak to je hlavní. Snažila jsem se přitom co nejméně pošlapat pomněnky, které se mi u jezírek a blízkého okolí už poměrně pěkně namnožily, a které miluju...









Ještě jsme dokoupili další plotek, kterým musíme doplnit ten stávající a budeme doufat, že tím konečně definitivně zabráníme Agátě pořádat si výlety do okolí (o kterých jsem psala tady).


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...