pátek 20. března 2015

Po šestnácti letech...

 Bylo mi čerstvě sedmnáct, čerstvě jsem chodila s mým budoucím mužem a společně s našima jsme jeli k Vídni sledovat zatmění slunce. (Cestou mi bylo v autě špatně a naši mi v obchoďáku u Vídně koupili přenosný skládácí malířský stojan.) S sebou jsem měla toto sklíčko, které jsem s úspěchem dnes našla (někdy se hodí, když člověk vše schovává :-), abychom se s mužem podívali společně na zatmění i dnes...



5 komentářů:

  1. Taky jsem dnes vytáhla schované sklíčko (patří do svářečských brýlí). Ten kamínek z mozaiky našeho života.
    Kupodivu i Kuba si to pamatuje a to byl ještě tenkrát malý.

    OdpovědětVymazat
  2. Zrovna jsem se včera snažila dopočítat, ve kterém roce zatmění slunce bylo naposledy ( u nás). Také jsem došla k závěru, že před 16 lety, takže díky za potvrzení:-) Tehdy mi bylo krásných 17 a zrovna jsem byla na brigádě v Jednotě. Hrozně to letí. Tak hezkou sobotu:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to jsme vrstevnice :-) No jo, hrozně to letí :-))) Hezkou neděli...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, také mě to potěšilo:-) tedy ne to, že to tak letí, ale ta první info:-) Hezké dny přeji!

      Vymazat
  4. Taky jsem vzpomínala. Jak ten čas letí.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Vaši návštěvu i za komentář... A přeji krásný den, Veronika

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...